Hroby v Čelákovicích, kde jsou vedle sebe pochovány Eliška Šimůnková a její matka Lenka, lidé přes Dušičky ozdobili květy a svíčkami. Ukazuje se, že na obě ženy nezapomněli a jejich odkaz je stále živý.
Hroby Lenky Šimůnkové a její dcery Elišky se o letošních Dušičkách rozzářily desítkami svíček. Lidé, kteří je znali, na ně nezapomněli a místo jejich posledního odpočinku zaplavily květiny, věnce i drobné ozdoby ve tvaru andílků a motýlků. V tichu hřbitova tak vzniklo dojemné pietní místo plné světel a vzpomínek.
Eliška tragicky zemřela před dvěma lety při střelbě na filozofické fakultě, kdy se stala jednou z obětí útoku vraha Davida Kozáka. Její maminka Lenka, která bolest ze ztráty dcery nedokázala unést, letos v dubnu spáchala sebevraždu skokem do Macochy.
„Pro mě skončil svět. Moje Eliška byla moje všechno, celý vesmír, měla jsem jenom ji a žila jen pro ni. Takže můj život skončil, protože skončil život mojí dcery,“ řekla loni v prosinci serveru Novinky Šimůnková.
Jejich společný hrob tak dnes symbolizuje nekonečné pouto mezi matkou a dcerou, dvěma ženami, které tragédie navždy spojila. Na náhrobku ve tvaru srdce svítí fotografie obou a kolem nich hoří na tucet plamínků. Lidé tu nechávají vzkazy, květiny i drobné dárky a připomínají si, jak křehký dokáže být život. Atmosféra klidu, světel a ticha působí hluboce, jako tichý vzkaz, že na Lenku i Elišku se nikdy nezapomene.
Lenka Šimůnková do konce svých dnů bojovala za to, aby se objasnily všechny okolnosti střelby na fakultě a aby zodpovědní policejní činitelé i politici vyvodili odpovědnost. To se nikdy nestalo, takže Šimůnková nakonec svůj boj vzdala.
V současnosti policie řeší, zda jí ke skoku do Macochy někdo nepomohl nebo ji nepřemluvil, hlavním podezřelým je partner Lenky Šimůnkové, bývalý policista Pavel Štěpán. Podle některých informací ji měl právě on odvézt k propasti, protože Šimůnková neřídila.
Každopádně je hrob obou žen připomínkou, že případ střelby na fakultě není ani po dvou letech ukončen a stále zbývají mnohé otázky, na které si veřejnost zaslouží znát odpověď, už z úcty k Lence Šimůnkové.
