Představení sbírky

Manželé Daňkovi před téměř šedesáti lety rezolutně odmítli dát svou mentálně i fyzicky postiženou dceru Věrku do ústavu. Komplikovaný porod, při kterém Věrka málem zemřela, jí poškodil mozek.

Oba rodiče se s obrovskou obětavostí celéá desetiletí starali o svou dceru, která se sice naučila lézt, ale po rozpadu kyčle v roce 2017 se z ní stal ležák. To jí bylo 51 let…

Josef byl Věře milujícím a pečujícím otcem, ale v roce 2022 zemřel, zůstala na péči o ni jen maminka Viera, sama téměř nepohyblivá.

Věruška je sice mentálně na úrovni malé holčičky, ale je to její »věčné dítě« a celý svět. A Věrka naopak o svou maminku pečuje – v noci volá, zda je v pořádku. Obě ženy jsou na sebe citově fixované a potřebují pomoc osobních asistentek, aby mohly zůstat spolu v bytě, kde jsou zvyklé. Bez finanční pomoci by hrozilo, že budou odděleny do různých ústavů.

Komu pomůžeme?

Viera se se svou životní láskou Josefem potkala, když jim bylo patnáct let. Ona se učila v Žilině prodavačkou, on studoval vojenskou školu. Vzali se o tři roky později, když Josef nastoupil k útvaru v Jincích u Příbrami. Na svoje první dítě se oba nesmírně těšili, bohužel porod vůbec neprobíhal hladce. Bolesti trvaly šestadvacet hodin, odtekla plodová voda, ale dítě porodními cestami nepostupovalo. Nakonec lékaři museli použít kleště. „Křičeli: dítě se dusí, dítě se dusí. Když ji vytáhli, byla vlastně mrtvá. Deset minut ji křísili,“ vzpomíná Viera a otírá si oči. Je vidět, že i po téměř šedesáti letech je vzpomínka na Věrčin komplikovaný příchod na svět bolestivá. „Kdyby mi tehdy udělali císařský řez, všechno mohlo být jinak,“ vzdychne.